Filozofická Fakulta
Domů

 

AKTIVITY

 

Přednášky pro veřejnost

Letní škola

Festival Open Square

vystava

Paměť národa

Studentské projekty

Další projekty

Naši lidé v médiích

HOsté

Cd a dvd

Praxe

Exkurze

Tlumočení před rokem 1989

VĚRA DĚDIČOVÁ a JARMILA KUCHTÍKOVÁ


Věra Dědičová (70 +) a Jarmila Kuchtíková (65). 

 Obě dámy pochází ze slyšících rodin. Od malička jim prostředníka v komunikaci dělali rodinní příslušníci, především maminky. K tomu se vážou i některé nepříjemné zkušenosti, ne vždy se dozvěděly veškeré informace. V dospělosti začala paní Kuchtíková více využívat služby profesionálních tlumočníků. Paní Dědičová měla první zkušenost s tlumočníkem až na své svatbě, před tím i potom jí pomáhala maminka, běžné záležitosti si ale vyřizovala sama.

Obě ženy preferují v dnešní době jednoho stálého tlumočníka, protože si navzájem dobře rozumí a tlumočník už je velmi dobře zná. V minulosti, v době bez komunikačních technologií, bylo náročnější se s tlumočníkem spojit. Komunikace probíhala výhradně osobně, což bylo časově náročné. Tlumočníka bylo možné získat ve Svazu invalidů nebo v tehdejším Automotoklubu neslyšících Praha. Právě kvůli nedostupnosti tlumočnických služeb a dlouhým čekacím lhůtám se obě dámy nejčastěji obracely na své maminky.

Paní Dědičová se na veřejnosti znakovat nikdy nestyděla. Naopak paní Kuchtíková se styděla, přesto že ji maminka přesvědčovala, že si posměchu nemá všímat. Zajímavou zkušenost má ze svého útlého dětství. Kvůli vážné nemoci musela strávit jeden rok v nemocnici. Na dětské oddělení docházel pan učitel, který vyučoval jí i ostatní slyšící děti. Po návratu do školy v Holečkově ulici se bála, že bude muset opakovat čtvrtou třídu, ale po absolvování rozdílových zkoušek mohla jít rovnou do šesté třídy. Přeskočila tím jeden ročník základní školy.

Tlumočníky před rokem 1989 popisují obě jako velmi slušně oblékané, na rozdíl od některých dnešních mladých tlumočníků. Oblečení tlumočníka reprezentuje, proto by ženy neměly nosit hluboké výstřihy nebo minisukně a měly by vždy chodit v tmavém oblečení kvůli snadnějšímu porozumění. Dámy pamatují, že v televizních zprávách v Československé televizi mívaly tlumočnice vzorované blůzy, kvůli tomu jim nebylo dobře rozumět. Často byl tlumočník v rámečku v rohu obrazovky tak malý, že mu bylo špatně rozumět.

Dochvilnost je důležitá vlastnost každého tlumočníka. Obě dámy mají dobré zkušenosti s dochvilností, pokud se tlumočník opozdí kvůli nepředvídatelným okolnostem, chápou to. Trápí je ale, když se čekání u lékaře protáhne a tlumočník už má schůzku s dalším klientem a musí odejít. Takové situace bývají nepříjemné.

Obě dámy podotýkají, že projev starších a mladších neslyšících se výrazně liší. Osobně preferují starší tlumočníky, protože už je dobře znají a při komunikaci s mladšími může docházet k nedorozumění kvůli jiné znakové zásobě. Pro obě je důležitý způsob objednávání tlumočníka. Dnešní komunikační prostředky jim většinou nevyhovují, protože je neumí ovládat. Paní Kuchtíková zdůraznila, jak je pro ji důležitý fax, díky kterému může rychle komunikovat s okolím. Používání faxu se ale bohužel vytrácí.

Systém proplácení tlumočnických služeb fungoval dříve jinak než dnes. V minulosti byly podle paní Kuchtíkové na každého neslyšícího klienta vyhrazeny 2 tisíce Korun ročně, ze kterých se financovaly tlumočnické služby. Tento příspěvek ale často nemohl pokrýt náklady a neslyšící si nemohli dovolit platit tlumočníka sami. Podle slov paní Kuchtíkové jsou ale v dnešní době zase jiné problémy. Stát sice dotuje tlumočnické služby, ovšem částka není fixní a tak se často peněz nedostává.

V době, kdy bylo tlumočníků málo a tlumočili víceméně zadarmo z přátelských či rodinných vztahů, bylo běžné, že je neslyšící odměňovali drobnými nepeněžními dary. Paní Dědičová ale zdůrazňuje, že vždy s radostí a z vlastní vůle.

Dnešní situaci v tlumočnických službách považují obě za mnohem lepší. Tlumočníků je více a obě je i více využívají, neboť se už nemohou spolehnout na pomoc z rodiny. Obě si přejí, aby tlumočníků přibývalo.

 

Celý rozhovor můžete shlédnout ve videu s titulky.

Oběma dámám velmi děkujeme za příjemný rozhovor a mnoho zajímavých a užitečných informací.

 

Autorky: Kristýna Siková a Kateřina Lišková (studentky 3. ročníku Bc. ČNES)