Filozofická Fakulta
Domů

 

AKTIVITY

 

Přednášky pro veřejnost

Letní škola

Festival Open Square

vystava

Paměť národa

Studentské projekty

Další projekty

Naši lidé v médiích

HOsté

Cd a dvd

Praxe

Exkurze

Tlumočení před rokem 1989

Mgr. MONIKA KRÚPOVÁ

tlumočnice

Paní Monika Krúpová (43 let) začala s příležitostným tlumočením již ve svých 18 letech. Pod tehdejším Svazem sluchově postižených v České republice působí jako tlumočnice v Královéhradeckém kraji od roku 1992. V roce 2006 získala bakalářský titul z oboru Výchovná práce v sociálních zařízeních na univerzitě v Hradci Králové a v roce 2010 magisterský titul v oboru Rehabilitační činnost a management v neziskových organizacích. Od roku 2007 pracuje jako vedoucí Centra sociálních služeb pro sluchově postižené osoby.

Jako dcera neslyšících rodičů měla ke znakovému jazyku přístup od malička. Sama však v dětství neznakovala. S maminkou používala mluvený jazyk, ale s tatínkem byla komunikace obtížnější. Maminka jim často dělala prostředníka. První „tlumočnické“ zkušenosti přišly záhy, když musela jako dítě pomáhat mamince s komunikací na úřadech. Během dospívání se její pohled na znakování změnil a od 18 let již komunikuje s oběma rodiči bez problémů. Od malička spolu s rodiči navštěvovala setkání komunity neslyšících.

Od 18 let tlumočila v klubech neslyšících besedy a přednášky, docházela s klienty na úřady a k lékaři. Také začala jezdit na kurzy znakové řeči pro tlumočníky (tehdy se vyučovala znakovaná čeština) od tehdejšího Svazu sluchově postižených v ČR. Kurzy probíhaly několikrát do roka většinou o prodlouženém víkendu. Budoucí tlumočníci se zde cvičili v překladech z novin a televize, především v oblasti sluchového postižení, kompenzačních pomůcek a podobně. Na konci kurzu skládali zkoušky, podle kterých byli zařazeni do jedné ze tří kategorií. 1. kategorie byla nejnižší, 3. nejvyšší.

Odměna za tlumočnický výkon činila 20 Kčs za hodinu. Na tlumočení se klienti s paní Krúpovou domlouvali různým způsobem. Někteří chodili přímo k ní domů, jiní se „objednávali“ přes fax nebo se domlouvali osobně při setkání v klubu neslyšících. Dříve převládalo tlumočení na úřadech.

Ustálený etický kodex, jak ho známe dnes, neexistoval. Každý tlumočník se řídil podle svého uvážení a své vnitřní etiky. Z těchto osobních pravidel později vykrystalizoval etický kodex. V současnosti si běžně tlumočníci před tlumočením obstarávají podklady k přípravě, dříve to nebylo zvykem.

Velký zlom shledává paní Monika Krúpová ve vzniku oboru Čeština v komunikaci neslyšících a ve výzkumu českého znakového jazyka. „Pamatuji si, že ještě nedávno byli starší tlumočníci, kteří „prošli“ znakovanou češtinu, vnímání velmi negativně. Jsem ráda, že v dnešní době se tento názor mění a starší tlumočníci jsou opět respektováni.“ Myslí si, že noví tlumočníci mají výhodu, že se vše učí s čistým štítem a osvojují si rovnou český znakový jazyk. Na tlumočníka a jeho výkon jsou, podle jejího názoru, dnes kladeny mnohem větší nároky, přibývá i složitějších a náročnějších tlumočnických situací.

 

Celý rozhovor můžete shlédnout ve videu s titulky.

Paní Monice Krúpové velmi děkujeme za příjemný rozhovor a mnoho zajímavých a užitečných informací.

 

Autorky: Kristýna Siková a Kateřina Lišková (studentky 3. ročníku Bc. ČNES)